Job 10

Jóbovi se hnusí jeho život

1 Má duše si zhnusila můj život, ^▼▼9,21 ⌈ ^{▼▼kohorativ}dám průchod svému stěžování⌉ ^{▼▼h.: nechám zaznít své stěžování} nad sebou. ^{▼▼kohorativ}Budu mluvit v hořkosti své duše. 2 Řeknu ^{▼▼Pozn. 91 v tabulce na str. 1499}Bohu: ^{▼▼jussiv (vyjádřen jako apokopát)}Neprohlašuj ^{▼▼9,20; Dt 25,1; Př 12,2} mě vinným. Oznam mi, proč se mnou ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}vedeš při. 3 Cožpak je pro tebe dobré, že ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}utlačuješ, že ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}zavrhuješ ^{▼▼8,20; n : Hodí se to k tobě utlačovat a zavrhovat …} výtěžek svých dlaní? Dovolil jsi, aby se zaskvěl ⌈plán ničemů?⌉ ^{▼▼22,18; Ž 1,1} 4 Máš ^{▼▼Pozn. 56 v tabulce na str. 1499}tělesné oči, ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}díváš se snad, jako se dívá smrtelný člověk? ^{▼▼1S 16,7} 5 Cožpak jsou tvé dny jako dny smrtelného člověka, jsou snad tvé roky jako dny muže, 6 že ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}hledáš mou zvrácenost a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}pátráš po mém hříchu? 7 Podle svého poznání víš, že ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}nejednám ničemně, a není, kdo by vysvobodil ze tvé ruky. 8 Tvé ruce mě utvořily a ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}uspořádaly ^{▼▼masora odděluje toto slovo od následujícímu pomocí přízvuku zvaného dělič}mě ⌈spolu se vším okolo. A teď bys mě pohltil?⌉ ^{▼▼n.: . A teď bys mě pohltil spolu se vším okolo? (zatímco tvar věty v textu respektuje syntaktickou skladbu, tato varianta se snaží, i když s obtížemi, vzít v potaz umístění dělicího přízvuku)} 9 Rozpomeň ^{▼▼7,7; Sd 16,28; Ž 25,6n.18; 89,47; 106,4; Iz 38,3; Jr 14,21} se ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}přece, že jsi mě udělal jako hlínu a ⌈do prachu mě zase chceš ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}vrátit.⌉ ^{▼▼Ž 22,16; 90,3; Kaz 12,7; Ř 9,21; Jb 17,16} 10 Cožpak mě ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}nesléváš jako mléko a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}nezahušťuješ jako ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}sýr? 11 ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}Oblékáš mi kůži a maso, ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}proplétáš ^{▼▼Ž 139,13} mě kostmi a šlachami. 12 ⌈Daroval jsi mi⌉ ^{▼▼h.: učinil jsi se mnou} život a prokázal milosrdenství a tvá starost ^{▼▼Ž 80,15p} zachovala mého ducha. 13 Avšak tyto věci jsi uchovával ve svém srdci; ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}vím, že takhle je to s tebou: 14 Kdybych zhřešil, ty mě budeš střežit a pro mou zvrácenost mě nenecháš bez trestu. ^{▼▼9,28; Ž 19,3} 15 Kdybych jednal ničemně, ^{▼▼2S 22,22; Da 9,17} běda ^{▼▼Mi 7,1} mi; i kdybych byl spravedlivý, ^▼▼34,5 nesmím ^{▼▼Sd 8,28; ::Jb 11,15} zvednout ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}hlavu. Jsem nasycen hanbou, pohleď na mé soužení. ^{▼▼Ž 25,18} 16 Až se však povýší, ^{▼▼[Zřejmě míněna hlava.]} budeš mě lovit jako lev ^{▼▼Iz 38,13; Pl 3,10; Oz 13,7} a znovu ^{▼▼Dt 30,3p} budeš na mně ukazovat svou obdivuhodnou moc. ^{▼▼Dt 28,59} 17 Znovu ^{▼▼h.: obnovíš} proti mně postavíš své svědky, ^{▼▼n.: svědectví} abys vystupňoval ^{▼▼juss.; h.: ať rozmnožíš} svou nespokojenost se mnou. Střídání ^{▼▼14,14; n.: změna} a množství ^{▼▼h.: zástup; $} toho všeho přichází proti ^{▼▼h.: se …} mně. 18 ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}Proč jsi mě tedy vyvedl z matčina lůna? Naposled bych ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}vydechl ^▼▼13,19 a oko by mě ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}nespatřilo. 19 ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}Byl bych, jako kdybych nebyl. ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}Byl bych odnesen z břicha ^▼▼3,11 do hrobu. 20 Cožpak není maličko mých dnů? Přestaň ^{▼▼slovo odděleno od následujícího dělicím přízvukem; K: juss. 3. sg.} a ⌈upusť ^{▼▼h.: učiň; K: juss. 3. sg} ode mě,⌉ ^{▼▼n : nech mě být} ať maličko pookřeji, ^{▼▼9,27; Ž 39,14} 21 dříve než ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}odejdu -- a už se nenavrátím -- do země temnoty a nejhlubší tmy, ^▼▼3,5 22 země temné jako zatmění nejhlubší tmy a bez řádů, ^{▼▼HL; n.: proměn} kde se rozbřesklo ^{▼▼h.: zaskvělo} tak, jako by to bylo zatmění.